Poruchy osobnosti jsou skupinou duševních onemocnění, která ovlivňují způsob, jakým jedinec myslí, cítí, vnímá sebe i ostatní a chová se v sociálních situacích. Tyto poruchy mohou značně zasahovat do každodenního života a vztahů, protože se jedná o dlouhodobé vzorce chování, které jsou nepřizpůsobivé a často přinášejí potíže v mezilidských vztazích.
Poruchy osobnosti jsou rozděleny do tří hlavních skupin (klastrů):
- Klastr A (podivné či excentrické poruchy): Patří sem například paranoidní porucha osobnosti, která se vyznačuje nedůvěrou a podezíravostí, a schizotypní porucha osobnosti, která zahrnuje zvláštní myšlení a chování.
- Klastr B (dramatické, emocionální či nestabilní poruchy): Tento klastr zahrnuje hraniční poruchu osobnosti, která je charakterizována intenzivními emocemi a impulzivitou, antisociální poruchu osobnosti, spojenou s ignorováním práv ostatních, a narcistickou poruchu osobnosti, která zahrnuje přehnané sebevědomí a potřebu obdivu.
- Klastr C (úzkostné či bojácné poruchy): Obsahuje například vyhýbavou poruchu osobnosti, která je spojena s extrémní plachostí, a závislou poruchu osobnosti, kdy jedinec nadměrně spoléhá na ostatní.
Příčiny poruch osobnosti nejsou zcela objasněny, ale mohou zahrnovat kombinaci genetických predispozic, chemických změn v mozku a vlivů prostředí, například traumatických zážitků v dětství.
Diagnóza se stanovuje na základě rozhovoru s odborníkem, který hodnotí vzorce myšlení, chování a emocí. Léčba závisí na konkrétním typu poruchy a obvykle zahrnuje psychoterapii, jako je kognitivně-behaviorální terapie (CBT) nebo dialektická behaviorální terapie (DBT). V některých případech mohou být předepsány léky na zmírnění souvisejících příznaků, například úzkosti.
Poruchy osobnosti jsou léčitelné, ale vyžadují dlouhodobý přístup. Podpora od blízkých a pravidelná terapie mohou významně přispět ke zlepšení kvality života jedince.