Hippokratés (asi 460 př. n. l.–370 př. n. l.) byl řecký lékař a filozof, často označovaný jako „otec medicíny“. Narodil se na ostrově Kós a jeho život je spojen s mnoha legendami, což ztěžuje přesné určení historických faktů. Přesto je jeho přínos pro medicínu nepopiratelný.
Hippokratés byl průkopníkem v oddělení medicíny od náboženství a filozofie, čímž položil základy moderního lékařství. Zastával názor, že nemoci mají přirozené příčiny, nikoli božský původ, a že jejich léčba by měla být založena na pozorování a analýze. Jeho přístup k medicíně byl holistický – věřil, že na zdraví člověka má vliv nejen jeho tělesný stav, ale také prostředí, životospráva a psychika.
Jedním z jeho nejznámějších přínosů je Hippokratova přísaha, která obsahuje etické principy lékařského povolání. Ačkoliv není jisté, zda ji skutečně napsal, její hodnoty ovlivňují lékařskou etiku dodnes. Hippokratés také rozvinul teorii čtyř tělesných šťáv (krve, žluči, černé žluči a hlenu), jejichž rovnováha měla být klíčem ke zdraví.
Hippokratovská medicína zahrnovala diagnostiku, prognózu a terapii. Hippokratés kladl důraz na klinické vyšetření, pozorování příznaků a individuální přístup k pacientovi. Popisoval různé nemoci, jako je tuberkulóza, záškrt nebo kostní onemocnění, a zavedl metody, které se staly základem moderní medicíny.
Hippokratés ovlivnil nejen antickou medicínu, ale i středověké a moderní lékařství. Jeho odkaz je stále živý a jeho přístup k lékařství inspiroval generace lékařů a vědců.