Aristoteles (384–322 př. n. l.) byl jedním z nejvýznamnějších filozofů a myslitelů starověkého Řecka, jehož vliv přesahuje do mnoha oblastí lidského poznání, včetně filozofie, vědy, logiky a politiky. Narodil se ve Stageiře na poloostrově Chalkidiki a ve svých sedmnácti letech začal studovat na Platónově Akademii v Athénách, kde strávil dvě desítky let. Po smrti Platóna odešel Aristoteles na dvůr Filipa II. Makedonského, kde se stal vychovatelem jeho syna Alexandra Velikého.
Aristoteles založil vlastní filozofickou školu zvanou Lykeion (Lyceum) v Athénách, kde vedl výzkum a přednášel. Byl zastáncem empirického přístupu k poznání a kladl důraz na pozorování a zkušenost. Jeho práce zahrnují široké spektrum témat, od metafyziky a etiky až po biologii, fyziku, politiku a rétoriku.
Jedním z jeho nejvýznamnějších přínosů je založení formální logiky, zejména teorie sylogismu, která se stala základním nástrojem filozofického myšlení po staletí. V oblasti etiky Aristoteles prosazoval koncept „zlaté střední cesty“, tedy rovnováhy mezi dvěma extrémy. V politické filozofii analyzoval různé formy vlády a hledal nejlepší model pro spravedlivou společnost.
Aristoteles byl také průkopníkem ve vědách, zejména v biologii, kde popsal a klasifikoval mnoho druhů rostlin a živočichů. Ačkoliv byla část jeho vědeckých závěrů později překonána, jeho systematický přístup ovlivnil vědeckou metodu.
Aristotelesův vliv je nepopiratelný. Jeho díla, jako jsou Etika Nikomachova, Politika nebo Metafyzika, ovlivnila západní myšlení od antiky po renesanci a dodnes jsou studována a diskutována. Aristoteles zůstává jednou z nejvýraznějších postav filozofie a jeho myšlenky inspirovaly generace filozofů, vědců i myslitelů.