Platón (427–347 př. n. l.) byl jedním z nejvýznamnějších filozofů starověkého Řecka a klíčovou postavou západního myšlení. Narodil se v Athénách v aristokratické rodině a původně se připravoval na politickou dráhu, ale pod vlivem Sokrata se rozhodl věnovat filozofii. Platón založil Akademii, jednu z prvních institucí vyššího vzdělávání v historii, která fungovala téměř tisíc let.
Platón je známý především pro své filozofické dialogy, ve kterých často vystupuje postava Sokrata. Ve svých dílech se zabýval otázkami etiky, politiky, epistemologie, metafyziky a estetiky. Jedním z jeho nejznámějších konceptů je teorie idejí (nebo forem), která předpokládá existenci ideálního světa nadřazeného fyzické realitě, kde se nacházejí dokonalé formy všeho. Například konkrétní stůl je pouze odrazem ideální „formy stolu“ v tomto ideálním světě.
Platónovo dílo Ústava (Politeia) je jedním z jeho nejvlivnějších textů. V něm načrtává vizi ideálního státu, který by měl být řízen filozofy-králi, protože jejich moudrost a znalosti by zajistily spravedlnost a harmonii. Dále obsahuje známý podobenství o jeskyni, které symbolizuje lidské hledání pravdy a osvobození od iluzí.
Platón měl obrovský vliv na filozofii a vědu, jeho žák Aristoteles dále rozvíjel jeho myšlenky. Platónovy práce ovlivnily nejen antické myšlení, ale i středověkou scholastiku a moderní filozofii. Jeho odkaz přetrvává a inspiruje diskuse o povaze reality, morálky a ideální společnosti.
Platón zůstává symbolem hloubavého myšlení a hledání vyšších pravd, které přesahují fyzický svět, a jeho filozofie má nadčasový význam.