Antika, označovaná také jako starověk, představuje klíčové období v dějinách lidské civilizace, které přibližně spadá do období od 8. století př. n. l. do pádu Západořímské říše v roce 476 n. l. Toto období zahrnuje zejména dějiny a kulturu starověkého Řecka a Říma, jež vytvořily základy západní civilizace.
Ve starověkém Řecku vznikly první demokratické instituce, filozofie a vědy. K nejvýznamnějším filozofům tohoto období patří Sokrates, Platón a Aristoteles, jejichž myšlenky ovlivňují svět dodnes. Rovněž zde vznikly základy matematiky, medicíny a astronomie, díky osobnostem jako byl Pythagoras, Hippokrates a Archimédés. Kromě toho je antické Řecko považováno za kolébku literatury, divadla a umění, včetně epických básní Homérovy Iliady a Odyssey.
Římská říše, která následovala po rozkvětu řecké civilizace, se vyznačovala svou schopností organizovat státní správu a šířit kulturu a zákony po celé Evropě, severní Africe a části Blízkého východu. Římané přispěli k rozvoji architektury (akvadukty, římské cesty, Koloseum), práva (římské právo) i vojenství. Latina, jazyk Římanů, se stala základem mnoha moderních jazyků, jako jsou italština, španělština, francouzština a další.
Kultura antiky zásadně ovlivnila renesanci a celé dějiny umění, literatury, vědy a politiky. Myšlenky o demokracii, logickém myšlení a právu mají v moderní společnosti stále významné místo.
Antika byla zároveň obdobím kontrastů – vedle velkých kulturních a intelektuálních úspěchů existovaly i války, otroctví a sociální nerovnosti. Přesto představuje antika výchozí bod mnoha klíčových myšlenek a hodnot, na kterých stojí současný svět.