Manismus je náboženský a kulturní koncept, který se zaměřuje na uctívání předků a víru v jejich pokračující vliv na život živých. Tento fenomén je rozšířený v mnoha kulturách po celém světě, zejména v tradičních společnostech Afriky, Asie, Oceánie a Latinské Ameriky. Základem manismu je přesvědčení, že duchové zemřelých předků mohou ovlivňovat osudy svých potomků, poskytovat ochranu, rady nebo dokonce trestat za neúctu.
Manismus často zahrnuje rituály, obřady a oběti, které mají za cíl udržovat harmonii mezi živými a duchy předků. Tyto praktiky mohou zahrnovat modlitby, zpěvy, tance nebo obětování jídla, nápojů či jiných darů. Předměty spojené s předky, jako jsou fotografie, sochy nebo relikvie, mohou být považovány za posvátné a hrát klíčovou roli v těchto rituálech.
V některých kulturách je manismus úzce spojen s rodinnou strukturou a sociální hierarchií. Předkové jsou často vnímáni jako strážci rodinných tradic a hodnot, a jejich uctívání může posilovat pocit identity a soudržnosti v komunitě. Manismus také může sloužit jako prostředek k řešení konfliktů nebo hledání odpovědí na otázky týkající se života a smrti.
Z pohledu antropologie a religionistiky je manismus zajímavým příkladem toho, jak lidé hledají smysl a spojení s minulostí. Přestože moderní společnost často klade důraz na individualismus, manismus připomíná důležitost kolektivní paměti a úcty k předkům.