Bible je soubor náboženských textů, které jsou považovány za posvátné a inspirované Bohem v křesťanské a židovské tradici. Skládá se ze dvou hlavních částí: Starého zákona a Nového zákona. Starý zákon, který je společný pro židovství i křesťanství, obsahuje texty napsané před příchodem Ježíše Krista, zatímco Nový zákon je specificky křesťanský a zaměřuje se na život a učení Ježíše Krista a rané církve.
Starý zákon, známý také jako Tanach, obsahuje tři hlavní sekce: Tóru, Proroky a Spisy. Tóra, nebo také Pentateuch, je nejstarší a nejdůležitější částí a zahrnuje pět knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Proroci jsou rozděleni na „rané“ a „pozdní“ proroky, zatímco Spisy zahrnují různé žánry literatury, včetně básní, písní a moudrostí.
Nový zákon se skládá z 27 knih, které zahrnují čtyři evangelia (Matouš, Marek, Lukáš a Jan), Skutky apoštolů, Pavlovy listy a další listy apoštolů, a Zjevení Janovo. Evangelia podávají čtyři různé pohledy na život a dílo Ježíše Krista, zatímco Pavlovy listy a ostatní listy nabízejí teologické a morální vedení pro křesťanské komunity.
Biblické texty byly původně napsány v hebrejštině, aramejštině a řečtině, ale byly přeloženy do mnoha jazyků po celém světě. Nejstarší známé rukopisy Bible zahrnují hebrejské texty z Kumránských jeskyní (tzv. svitky od Mrtvého moře), které pocházejí z období 3. století př. n. l. až 1. století n. l., a řecké rukopisy z 4. století n. l., jako je Codex Sinaiticus.
Bible má nesmírný vliv na západní kulturu a literaturu. Je považována za základní text pro křesťanskou víru a její morální a etické učení ovlivňují nejen jednotlivce, ale i společenské normy a zákony. Význam Bible přetrvává dodnes a její studium zůstává důležitým aspektem teologického, literárního a historického bádání.