Umírání je komplexní a mnohovrstevný proces, který zahrnuje různé fyzické, psychologické, sociální a duchovní aspekty. Vědci a odborníci se snaží porozumět tomuto procesu prostřednictvím různých teorií, které popisují, jak lidé prožívají a zvládají konec života. Níže jsou uvedeny některé z nejvýznamnějších teorií umírání, které se zabývají tím, jak lidé reagují na vědomí vlastní smrtelnosti.
Kübler-Rossova teorie pěti fází umírání
Elisabeth Kübler-Ross, švýcarsko-americká psychiatrička, je známá svou teorií pěti fází umírání, kterou poprvé představila ve své knize „On Death and Dying“ z roku 1969. Tato teorie popisuje pět emocionálních fází, které lidé často prožívají při smíření se s vlastní smrtí:
Popření: V této fázi jedinec odmítá přijmout realitu smrti. Může se jednat o dočasnou obrannou reakci, která dává čas na zpracování šoku.
Hněv: Po překonání popření může jedinec pociťovat hněv a frustraci vůči sobě, ostatním nebo osudu. Hněv může být zaměřen na lékaře, rodinné příslušníky nebo dokonce na Boha.
Smlouvání: Tato fáze zahrnuje pokusy vyjednávat s osudem nebo vyšší mocí. Jedinec může nabízet sliby nebo změny v chování výměnou za prodloužení života.
Deprese: Ve fázi deprese jedinec pociťuje hluboký smutek a beznaděj, protože si uvědomuje nevyhnutelnost smrti. Tato fáze může zahrnovat izolaci a ztrátu zájmu o okolní svět.
Přijetí: V poslední fázi jedinec dosahuje smíření se s realitou své smrti. Přijetí neznamená nezbytně štěstí, ale spíše klid a vyrovnanost.
Kübler-Rossova teorie je široce uznávaná a často používaná v péči o umírající pacienty. Umožňuje zdravotnickým pracovníkům a rodinným příslušníkům lépe porozumět emocionálním potřebám umírajících a poskytovat jim podporu.
Teorie úkolů umírání
Charles Corr navrhl teorii úkolů umírání, která se zaměřuje na konkrétní úkoly, které by měli umírající lidé plnit, aby dosáhli klidu a smíření. Corr rozdělil tyto úkoly do čtyř hlavních kategorií:
Fyzické úkoly: Tyto úkoly zahrnují zvládání bolesti a dalších fyzických symptomů, které mohou být spojeny s umíráním. Je důležité zajistit, aby byl umírající co nejméně bolestně a co nejvíce pohodlný.
Psychologické úkoly: Psychologické úkoly zahrnují vyrovnávání se s emocemi, jako jsou strach, hněv a smutek. Podpora ze strany psychologů, terapeutů nebo duchovních poradců může pomoci umírajícímu najít vnitřní klid.
Sociální úkoly: Tyto úkoly zahrnují udržování a posilování vztahů s rodinou a přáteli. Umírající lidé často chtějí strávit co nejvíce času s blízkými a vyjádřit jim svou lásku a vděčnost.
Duchovní úkoly: Duchovní úkoly zahrnují hledání smyslu a smíření se s vlastní smrtí. To může zahrnovat náboženské rituály, meditaci nebo reflexi životních hodnot a zkušeností.
Corrova teorie nabízí praktický rámec pro péči o umírající, který zdůrazňuje důležitost holistického přístupu k umírání, který zahrnuje fyzické, psychologické, sociální a duchovní aspekty.
Teorie dvojího procesu truchlení
Margaret Stroebe a Henk Schut navrhli teorii dvojího procesu truchlení, která popisuje, jak lidé střídavě procházejí dvěma hlavními procesy během truchlení:
Zaměření na ztrátu: Tento proces zahrnuje pocity smutku, pláče, vzpomínání na zemřelého a truchlení. Lidé se v této fázi soustředí na ztrátu a její emocionální dopad.
Zaměření na obnovu: Tento proces zahrnuje přizpůsobení se životu bez zemřelého, hledání nových zájmů a vztahů a postupné znovuzískání stability a rovnováhy. Lidé se zaměřují na praktické aspekty života a na vytváření nové identity.
Stroebe a Schut zdůrazňují, že truchlící lidé přecházejí mezi těmito dvěma procesy podle potřeby, což jim umožňuje postupně se vyrovnat se ztrátou a obnovit svůj život.
Teorie smysluplného umírání
Ira Byock a další odborníci v oblasti paliativní péče zdůrazňují důležitost smysluplného umírání. Tato teorie se zaměřuje na to, jak mohou umírající lidé nalézt smysl a klid v posledních fázích svého života. Hlavní prvky této teorie zahrnují:
Dokončení nevyřízených záležitostí: Umírající lidé často pociťují potřebu vyřešit konflikty, dokončit důležité úkoly nebo udělat významná rozhodnutí. To může zahrnovat odpuštění, vyjádření lásky a vděčnosti nebo uzavření dlouhotrvajících sporů.
Vyjádření lásky a vděčnosti: Posilování vztahů s rodinou a přáteli a vyjádření lásky a vděčnosti může umírajícím pomoci najít klid a smíření. Tyto okamžiky mohou být velmi emocionálně nabité a posilovat pocit propojení a sounáležitosti.
Duchovní smíření: Hledání vnitřního klidu a smíření se s vlastní smrtelností je klíčovou součástí smysluplného umírání. To může zahrnovat náboženské rituály, meditaci, modlitbu nebo reflexi životních hodnot a zkušeností.
Byockova teorie smysluplného umírání zdůrazňuje důležitost holistického přístupu k péči o umírající, který zahrnuje nejen fyzické, ale i psychologické, sociální a duchovní aspekty.
Biopsychosociální model
Biopsychosociální model zdůrazňuje, že umírání je komplexní proces, který zahrnuje biologické, psychologické a sociální faktory. Tento model navrhl George Engel v roce 1977 jako reakci na omezené pohledy čistě biomedicínského modelu. Biopsychosociální model je holistický přístup k umírání, který bere v úvahu všechny aspekty lidské existence.
Biologické faktory: Tyto zahrnují fyzické symptomy, nemoc a léčbu, které ovlivňují proces umírání. Lékařská péče a paliativní léčba jsou klíčové pro zmírnění fyzických bolestí a symptomů.
Psychologické faktory: Ty zahrnují emocionální reakce, myšlenky a postoje k smrti. Psychoterapie, podpora a poradenství mohou pomoci umírajícím lidem zpracovat své emoce a najít vnitřní klid.
Sociální faktory: Ty zahrnují rodinné a společenské vztahy, podporu a komunikaci. Sociální podpora je klíčová pro vytvoření prostředí, kde se umírající cítí milováni a podporováni.
Thanatologie
Thanatologie je interdisciplinární vědecký obor, který se zabývá studiem smrti, umírání a truchlení. Tato oblast zahrnuje různé aspekty smrti a umírání.